Náš zvěřinec

Ještě když jsme bydleli v bytě ve Slaném jsme měli jorkšírku Akinku. Byla to nejúžasnější psí holčička, kterou jsem znala. Všude nás doprovázela, byla poslušná, chytrá a prostě....nejlepší......

V bytě jsem si k Akince mohla dovolit maximálně křečky, potkany a další havěť v kleci nebo akvárku. Akince jsme k narozkám pořídli koťátko Micku, už proto , že jsme věděli, že pak bude bydlet venku na dvoře až se přestěhujeme.

Když jsme se nastěhovali do Nepro, začlo to......první byla doga, ta byla jasná hned. Tu už jsme měli dokonce zamluvenou a čekalo se jen na nastěhování se a hned jsme pro ní jeli. Tak jsme měli Akinku a Sáru a Micku.

24. října 2008 nám bohužel Akinka náhle zemřela. Byli jsme z toho opravdu dlouho špatní. Přišli jsme o naše mimi, naší holčičku.

Za několik dní jsme si do útulku v Jimlíně jeli pro Leontýnku.

Bohužel Micka jak byla společenská, tak když chtěla jít s námi na procházku, přejelo jí auto :( sehnali jsme další mourku Mícu. Ta nám na jaře 2009 pořídila koťátka, nechali jsme si kočičku, která dostala jméno Sisinka. Sisinka už stihla koťátka taky,ale všechny putovaly do světa.

Jako svatební dary jsme dostali kozy Lízu a Lulu.

Želvu Julču jsme si pořídili taky dobrovolně a to v únoru 2011

a na velikonoce 2011 jsme si do Volyně jeli pro Bobinku.